Jarwisovy a trochu i Armokovy

Vítejte na stránkách Jarwise a Armoka Přijemné čtení a hodně komentářů

Harry Potter a Stříbrný čarodě (dokončena)

10. Kapitola

Sny

Harryho ráno musel vzbudit David. Jinak by nestihl snídani. Při snídani se k němu snesla černá sova. David ji poznal také, ale nedal to na sobě znát. Harry od ní převzal dopis a uložil si ho do kapsy. Poté se přesunul na lektvary. Když je profesor vpustil do učebny a oni obsadili místa u kotlíků, tak začal svou úvodní řeč.

"Vítejte na lektvarech pro bystrozory. Na těchto hodinách se naučíte vyrábět zakázané lektvary, jejichž použití musí schválit ministerstvo a budeme se věnovat lektvarům z delší přípravou. Dnes začneme pracovat na Veritaséru a mnoholičném lektvaru a vyzkoušíme si vytvořit regenerační elixír."

Nejprve začali připravovat mnoholičný lektvar poté připravovali regenerační elixír a nakonec pracovali na Veritaseru.

"Pane Peavse, vydržte tu ještě chvilku, stejně i pan Morgens." Zadržel je Křiklan.

Když všichni odešli tak pokračoval

"Chtěl bych vás pozvat na večírek v sobotu od osmi."

"Na ten večer mám už program, pane profesore." Odpověděl mu Harry.

"Já ještě nevím, pane profesore." Ozval se David.

"Nashledanou profesore." Rozloučili se rychle a zmizeli.

Vyrazili na oběd, kde se sešli z dalšími spolužáky. Po obědě vyrazili do společenské místnosti. Tam si odložili věci a každý se vydal za svou prací. Ron s Hermionou se někam vypařili a David se držel Harryho.

"Tak dost, co potřebuješ, Davide?" Už to nevydržel.

"Jsem jen zvědav co je v tom dopise." Odpověděl naprosto klidně.

"Nemyslíš, že je určen mě a tobě do něj nic není?"

"Jsem jen zvědavej co ti ještě chce."

"Chápeš, že si ho chci přečíst sám?" Ale v tom ho něco napadlo. "Tak pojď se mnou."

A vyrazili ke komnatě nejvyšší potřeby. Když vešli, tak tam byla dvě pohodlná křesla.

"První si ho přečtu já, potom ti ho dám přečíst." Když David kývnul na souhlas tak otevřel obálku a začal číst opět zeleným inkoustem psaný dopis.

Harry,

Včera večer jsem se dozvěděl, že se plánuje další útok na početnou kouzelnickou rodinu. Nezjistil jsem její jméno. Jen vím, že bydlí nedaleko vesnice Vydrník Svatého drápa a hlavním cílem je únos jejich dcery. Takže se pokuste tomu zabránit. Jsou na to vyčleněni jen tři smrtijedi. Mezi nimi i já, takže nepoužívejte prosím moc nebezpečná kouzla, tedy na mě. Útok se uskuteční zítra během dne. Až bude příležitost vylákáme ji ven.

Jinak žádné nové zprávy o Dracovi nemám. Jestli mi chcete něco vzkázat nechej to v Chroptící chýši. Denně se tam budu zastavovat ráno a večer.

P.D.K.

Když dočetl a všiml jak po něm David vztahuje ruku rychle v duchu pronesl …….. a dopis se proměnil v prach.

"Co se stalo?" Zeptal se překvapeně David

"Nejspíš pojistka, proti čtení cizích lidí. Musím teď odejít."

A už odcházel. Jakmile opustil místnost tak se přemístil do Soubojnické místnosti. Tam na sebe hodil stříbrný hábit a přemístil se za Fredem. Ten byl naštěstí v kanceláři a nikdo jiný tam nebyl.

"Co vy tu děláte? Říkal jste, že máme čas až do soboty."

"S tím rozhodnutím máte, ale vyskytly se jisté problémy. Bydlí kolem Vydrníku ještě jinná rodina, která má dceru?"

"O žádné nevím, proč?"

"Tak potom chtějí unést Ginny, někdy během zítřka. Proto si oba vezmete na zítřek volno a strávíte s rodinou víkend. A do soboty ji nespustíte z očí. V sobotu ji vezměte s sebou. Je vám to jasné?"

Aasa.. ano" Vykoktal ze sebe.

"Předáte ji tento amulet, abych na ni také mohl dávat pozor."

Opět zkopíroval svůj amulet, seslal na něj několik kouzel a předal jim ho.

"Jo a ještě jedna věc. Získejte co nejrychleji skříň co je v obchodě na Obrtlé ulici Burgin and burges. Na výdaje nehleďte, zaplatím vám ji. Kdyby něco tak mě přivolejte."

Poté se přemístil zpět do Bradavic. Vzal si stříbrné lístečky a zlatý inkoust a napsal několik stejných vzkazů.

Studente/studentko,

Vím co se událo na cestě do Bradavic a proto jsem se rozhodl vás srdečně pozvat na menší slavnost. Bude se konat v komnatě nejvyšší potřeby počkejte před ní na mě. Začínáme. Samozřejmě je to tajné.

???

Poté přešel k Hermesovi.

"Ahoj, Hermesi, jak se máš?"

"Mám se fajn, ale chybí mi tu oheň." Harry přešel k jednomu rohu a vyčaroval tam krb, poté v něm zapálil oheň. Fénix přeletěl do ohně.

"Děkuji ti."

"Není zač, můžeš prosím tě roznést tyto lístky do zítřejšího večera, ale tajně."

"Klidně."

"Děkuji ti."

Harry se tam ještě chvilku zdržel a učil se nová kouzla, trénoval přeměnu do grifina, pracoval na dalších hábitech a vytvářel další amulety.

Poté šel na hodinu kouzelných formulí. Po formulích vyrazil na večeři. Po večeři vyrazil společně s Ronem, Hermionou a Davidem do společenské místnosti. Když procházeli prázdnou chodbou objevil se před nimi fénix a pohodil před ně čtyři dopisy, pro každého jeden. Poté opět zmizel.

Všichni je zvedli a přečetli. První se ozval David.

"Co si o tom myslíte?"

"Nějak se mi to nezdá? Anonymní, a aby někdo pořádal večírek, pro ty co bojovali ve vlaku? To se mi nezdá."

"No, já tam půjdu." Ozval se Henry a po něm souhlasil i David.

Ron s Hermionou se o tom bavili až k obrazu buclaté dámy a pořád nevěděli.

Ve společenské místnosti se rozdělili. Harry s Davidem zamířil do pokoje a Ron s Hermionou opět zamířili někam pryč.

"Tak co si o tom myslíš?" zeptal se David na rovinu.

"Já sám nevím, ale něco mi říká abych tam šel. Teď půjdu přesvědčit Rona s Hermionou."

A jak to chceš udělat?"

"Opět pomocí snu, na Harryho dají."

S tím seslal na sebe ……………….. a myslel na Hermionu. Objevil se na louce plné kytek a kousek od něj ležela Hermiona s Ronem vzájemném objetí a vášnivě se líbajíc.

"Hermiono, promiň, že tě ruším, ale potřebuju s tebou mluvit."

"Ha-Ha-Ha…Harry? Co tu děláš?"

"Ano jsem to já Hermiono a jak jsem ti už řekl, chci si s tebou promluvit."

"Ale co tu děláš, jak to, že jsi v mém snu?" Ron zmizel.

"Přišel jsem na způsob, jak se s vámi spojit. Proč myslíš, že se Ginny tak rychle vzpamatovala? Navštívil jsem ji taky."

"A co tedy potřebuješ?"

"Takže začnu. Nehledejte Viteály, je to příliš nebezpečné."

"A kdo je potom najde?"

"Nejste jediní, kdo je hledá."

"A kdo je ještě hledá?"

"To říct nemůžu."

"Proč?"

"Prostě nemůžu." Hermiona z tónu hlasu poznala, že se nic jiného nedoví.

"Tak dále, pozítří na ten večírek jděte. Pomůže vám."

"O co jde?"

"Uvidíte."

"Nejspíš se tam ukáže i Fred s Georgem a Ginny."

"Dobře, budu ti věřit. Mám to vyřídit i Ronovi?"

"Jestli chceš tak můžeš, ušetříš mi dost námahy."

Poté si povídali o všem možném, jen Harry se vyhýbal otázkám o posmrtném životě a o tom co teď dělá. Poté se rozloučili. Harry se probudil a zjistil, že už se blíží půlnoc. Poté šel spát.

V pátek, se probudil ve chvíli, kdy svítalo. Jakmile se převlékl, vyrazil na snídani. Tam dorazil první. Při snídani za ním došel profesor Křiklan.

"Dobré ráno, pane Peavse

"Dobré ráno, pane profesore. Co potřebujete?"

"Já ani toho moc nepotřebuji, ale vy jste si ještě nevyzvedl výhru z první hodiny."

"Já jsem na ni zapomněl. Můžu si pro ni po snídani přijít?"

"Samozřejmě. Zatím na shledanou."

"Na shledanou." A profesor odešel.

"Jakmile dojedl vyrazil za profesorem do kabinetu.

"Tak jsem tady pane."

"Tak si vyberte jakou chcete."

"Tekuté štěstí." Pan profesor okamžitě vyndal flakónek a předal mu ho. Od profesora Křiklana vyrazil rovnou na vyučování. Celé dopoledne se ovšem nemohl soustředit, protože každou chvíli očekával, že se amulet zahřeje, aby ho přivolali na pomoc.

Po obědě vyhledal samotu. Přešel k jezeru, kde si sednul pod strom a čekal.

Asi kolem čtvrtý ucítil zahřátí. Okamžitě se přesunul do Soubojnické místnosti, tam si vzal hábit a přemístil se za osobou, která zahřála amulet.

Objevil se v nedalekém lesíku u Freda, který ležel bezvládně na zemi, ale Ginny nikde neviděl. Sklonil se k Fredovi a ulevilo se mu, když zjistil, že dýchá, byl jen v bezvědomí. Když se ho snažil probudit mířilo na něj pět kouzel, leknutím ovšem nestihl seslat ani jedno kouzlo. Jakmile do něj vrazilo první, ocitl se v bezvědomí.

Probudil se v jednom z pokojů Weasleyových. Seděl spoután na židli a na opačné straně pokoje seděli kromě Weasleyovích ještě McGonagalová a Moody. Před nimi na stole ležela jeho hůlka.

"Co jste provedl s Ginny a co jste udělal Fredovi?"

"Oběma jsem nic neudělal, chci vám pomoct."

"A to vám máme věřit. Ginny nikde, Fred v bezvědomí a vy nad ním. Co si o tom máme myslet?"

"Zavolejte Freda a George. Opravdu nevím, co se stalo s Ginny, když jsem tam přišel tak Fred byl v bezvědomí."

Pan Weasley vstal a odešel. Po chvíli se vrátil i s dvojčaty.

"Proč jsi zase svázaný?" Zeptal se ho Fred.

"Ze stejného důvodu, proč jsem byl i u vás, nevěří mi."

"Vy tři se znáte?" Přerušil jejich rozhovor Pan Weasley.

"Trochu jo."

"Tak co o něm víte?" Zeptal se Moody.

"Moc toho není. Dohodnul si přes fénixe soukromou schůzku s námi. Dorazil přesně na čas. Celou dobu tam stál, my na něj mířili hůlkami a on nám ji na žádost vydal hned po vstupu. Poté začal, že nemáme dodávat své výtvory a že je máme dodávat jemu," byli ovšem přerušeni Harrym.

"Jen jsem nechtěl, aby jste je dodávali ministerstvu. Fénixovu řádu mi to nevadí."

"To je vlastně pravda, no abych pokračoval. Poté jsme ho spoutali a začali se vyptávat. On odpovídal jen na půl a po chvíli povídal, že musí už jít. My jsme ho nechtěli pustit, s tím že zavoláme Fénixův řád. Chvilku nás přemlouval. Když jsme pořád nesouhlasili, tak nás spoutal a vyčaroval pod nás židle a odešel. Nechal nám jen amulet, kterým jsme ho mohli kontaktovat." Při tom ukázal amulet, který měl na krku.

"No a já když jsem vyděl smrtijedy, tak jsem s nimi začal bojovat a poslal Georgie pro pomoc a já jsem rychle kontaktoval tohohle. Poté jsme chvilku bojovali, ale Snape čapnul Ginny a zmizel, zbylý dva mě omráčili. Potom jsem se probudil, když jste byli nade mnou už viděl jen vás."

"Jak vás mohl spoutat, když byl sám spoutaný a mířili jste na něho hůlkami?"

"To nevíme."

"Takhle." Přerušil jejich rozhovor Harry soustředil se na osvobozující kouzlo a vstal. Vyčaroval si pohodlné křeslo a sednul si na něj. "Teď by jsme si mohli promluvit."

""Jak jste to udělal? Vždyť hůlku máme my."

"Málem bych zapomněl, accio hůlka." A hůlka mu vlétla přímo do ruky, tak teď si můžeme pohovořit."

"Kdo jste?"

"Nemám jméno, říkejte mi jak chcete."

"Proč nechcete ministerstvu dodávat věci užitečné pro boj se smrtijedy?"

"Jak už jsem říkal dvojčatům, jak dlouho bude trvat Voldemortovým smrtijedům než si je vezmou, když tam má své lidi?"

"Tak na tom něco bude. Proč je chcete vy?"

"Protože vytvářím organizaci podobnou té vaší."

"Tak se přidejte k nám, tedy po zkouškách."

"Nepřidám, s mými názory by jste nesouhlasili."

"Proč si to myslíte?"

"To vám neřeknu, ale vím to. Mohli už bychom se věnovat našemu společnému problému?"

"Asi jo. Co všechno o tom víte?"

"Že se dnes měl konat útok na kouzelnickou rodinu bydlící blízko Vydrníku svatého drápa a měla být unesena jejich dcera. Kontaktoval jsem Freda, aby si vzali dovolenou a strávili víkend u vás a nespustili s Ginny oči."

"Proč jste nám to neřekl?" Začala Molly zvedat hlas.

"Co by jste udělali?" Odpověděl naprosto klidně otázkou.

"Co by. Zabránili bychom tomu."

"A jak? Nepustili byste ji z domu? To by se vám nepodařilo, proto jsem na ni nasadil bratry a myslel jsem, že se jim to povede. Jsem rád že jsem se rozhodl vyučovat v Bradavicích budoucí členy mého spolku a smrtijedské oběti. Tedy když budou mít zájem."

"Vy jste v Bradavicích?" Zeptala se nevěřícně tamější ředitelka.

"Samozřejmě. Ale nechci aby to někdo věděl."

"To vám mohu slíbit, ale nelíbí se mi to. Ovšem řekla bych, že by jsme vás neporazili, ani nepřesvědčili že?"

"To nevím ,ale řekl bych že asi ne."

"Jak tedy najdeme slečnu Weasleyovou?"

"Doufám, že jste ji ten amulet dali?" Otočil se na dvojčata.

 

Žádné komentáře